Jmenuji se Roman Bednár. Vystudoval jsem průmyslové inženýrství v Žilině, doktorát jsem obhájil z logistiky a řízení výroby. Živím se měřením práce — jedenáct let programuji průmyslové aplikace, pět let jsem dělal software na optimalizaci výrobních a administrativních procesů, publikoval jsem o štíhlé výrobě. Pracoval jsem s metodou BasicMOST, kterou se pracovní operace rozloží na pohyby a změří na sekundy. Dnes řídím produktové náklady — moje práce je vědět, kolik co doopravdy stojí.
Doma jsem to nikdy nepoužil. Dokud nebylo skoro pozdě.
Stáli jsme s manželkou nad košem na plasty a hádali se o nesešlápnutou krabici od mléka. O čtyři měsíce později ležely na stole podané rozvodové papíry. Ne hrozba v hádce — skutečný papír.
Tehdy mi došlo, že emocemi jsme to už nevyřešili, a sáhl jsem po jediném, co opravdu umím. Přestali jsme hádat a začali měřit. Prošli jsme zhruba 130 domácích činností a u každé jsme určili, kolik zabere času, jakou má mentální náročnost, jakou kritičnost a jak snadno ji může převzít někdo jiný.
Doufal jsem, že mi to dá za pravdu. Nedalo. Ukázalo mi černé na bílém, že ona toho dělá víc. Ale zároveň jí to poprvé ukázalo moji mentální zátěž — termíny, pojistky a rozhodnutí, která jsem táhl v hlavě, aby ona nemusela. Oba jsme konečně viděli ten druhý obrázek. Rozvodové papíry se stáhly.
Tak vznikl Family Fair Play. Ne jako byznys — jako záchranné kolo pro vlastní rodinu. Že z toho bude produkt, přišlo až potom.
Nejsem psycholog ani párový terapeut. Jsem inženýr, který roky měřil práci ve fabrice a pak zjistil, že tu nejnáročnější práci ve vlastním domě nezměřil nikdy nikdo.