Říká se, že odměna funguje vždycky. Nálepka za ustlanou postel, hvězdička za vynesený koš, sladkost za uklizený pokoj. Děti se radují a práce je hotová.
První týdny to tak opravdu vypadá. Pak se začnou objevovat otázky, které rodiče nečekali.
Co ukázal pokus s fixami
Psychologové Mark Lepper, David Greene a Richard Nisbett v roce 1973 pozorovali děti ve školce, které rády kreslily fixami. Jedné skupině předem slíbili diplom za kreslení. Druhá diplom nečekala.
O týden či dva později, když už diplom nikdo nesliboval, děti, které ho předtím čekaly, kreslily ve volném čase méně než ostatní. Činnost, kterou měly rády, se změnila v práci za odměnu. Když odměna zmizela, zmizela i chuť.
Pro domácnost z toho plyne jednoduché pravidlo. Odměna za běžnou věc z ní udělá obchod. A obchod se dá odmítnout.
Tři druhy práce doma
Pomáhá rozlišit, o jakou práci jde.
Běžný příspěvek. Prostřít stůl, odnést si talíř, ustlat postel, vynést koš, který je tvůj. Tohle dělá každý, kdo v domácnosti žije, a za to se neodměňuje. Ani u dětí, ani u dospělých.
Práce navíc. Pomoct s úklidem garáže, umýt auto, pohlídat sourozence celé odpoledne. Něco, co přesahuje běžný den. Tady může mít odměna smysl, pokud je domluvená předem.
Nová dovednost nebo překonání sebe sama. První samostatně uvařená večeře, první týden, kdy si dítě sbalilo tašku každý den samo. Tady nejde o platbu, ale o oslavu.
Uznání není odměna
Běžný příspěvek si nezaslouží odměnu, ale zaslouží si uznání. Rozdíl je v tom, co se děje potom. Odměna se dá vyměnit a očekává se. Uznání jen říká: tvoje práce je vidět.
Nejlépe funguje konkrétní. Ne „výborně“, ale „koš je vynesený a nikdo ti to nemusel připomínat“. Taková věta posiluje samostatnost a nic neslibuje do budoucna.
Při uznání pomáhá i vědět, že úkoly neváží stejně. Zátěžové skóre úkolu bere v úvahu čas i to, kolik přemýšlení vyžaduje. Dítě, které si samo všimne, že je potřeba zalít květiny, udělalo víc než to, které je zalilo na pokyn.
Platí to i pro dospělé
Mezi partnery se často odehrává totéž. „Děkuju ti za pomoc s nádobím.“ Věta zní mile, ale skrývá vzkaz: nádobí je moje a ty jsi mi udělal laskavost.
U běžného příspěvku dospělých pomáhá stejné pravidlo jako u dětí. Uznání ano, vděčnost za laskavost ne. A uznání by mělo směřovat oběma směry, i k neviditelné práci, kterou nikdo nevidí: k plánování, hlídání termínů a pamatování na věci, které by jinak vypadly.
Jak nastavit odměny, aby fungovaly
- Sepište běžný příspěvek. Co dělá každý člen domácnosti podle věku, bez odměny.
- Sepište práce navíc. Co přesahuje běžný den a za co může být odměna.
- Domluvte odměny předem. Ne během práce a ne jako vyjednávání. Dítě ví, co za co dostane, ještě než začne.
- Odměna přiměřená námaze. Za umytí auta něco jiného než za celodenní úklid sklepa.
- Odměny se neberou jako trest. Co jednou dítě dostalo za práci navíc, mu za jiné prohřešky nevezmete.
Nejlepší odměnou bývá čas
Odměna nemusí být věc ani peníze. Často nejvíc zabere společný čas nebo volno: odpoledne, kdy dítě nemusí nic, výlet, který si samo vybere, večer, kdy si může déle číst.
Stejně to platí pro dospělé. Pokud jeden z partnerů celý víkend uklízel po rekonstrukci, nejlepší poděkování není dárek, ale neděle, kdy si může odpočinout a nikdo po něm nic nechce.
Kde je hranice
Hranice mezi příspěvkem a odměnou není v tom, jak těžký je úkol. Je v tom, jestli patří ke společnému životu. Co patří všem, se dělá bez odměny a s uznáním. Co přesahuje běžný den, si odměnu zasloužit může.